Geologie

Mostecká (dříve severočeská hnědouhelná) pánev představuje relikt třetihorní sedimentární pánve, jejíž vyplňování sedimentárním materiálem spadá převážně do období miocénu. V době před 22 až 17 miliony let se v této pánvi nakupilo až 500 metrů jílů, písků a organické hmoty. Na většině plochy pánve je vyvinuta hnědouhelná sloj, vzniklá z vrstev rašeliny ukládaných v třetihorním močále. V místech kde do močálu ústily řeky napájející tento močál vodou, bylo usazování rašeliny potlačováno usazováním jílu a písku. V těchto místech je sloj zcela nahrazena říčními nebo deltovými usazeninami nebo rozštěpena na několik lávek. Podle projevu těchto vlivů na profil sloje je mostecká pánev členěna na několik částí. Největším vlivem přínosu písku a jílu byla postižena oblast žatecké delty. V ostatních oblastech se vyvinula víceméně souvislá hnědouhelná sloj o mocnosti 25 - 45m. Výchoz uhelné sloje nebo jejích ekvivalentů na povrch v současné době vymezuje plochu pánve. Rozloha dnešních zbytků mostecké pánve činí 870 km2. Nejhlubší částí pánve je tzv. centrální oblast mezi městy Litvínov, Osek, Duchcov a obcemi Lom a Mariánské Radčice. V současné době je uhelná sloj těžena čtyřmi povrchovými lomy. Dva z nich - lom Bílina a lom Libouš provozují Severočeské doly a.s. Chomutov.

Nejhlubší podloží pánve je budováno především proterozoickými rulami krušnohorského krystalinika, v teplické oblasti tělesem paleoryolitu karbonského stáří, značná podloží na Žatecku je tvořena permokarbonskými písčitojílovitými sedimenty. Na těchto horninách navíc na velkých plochách spočívají až dvousetmetrové usazeniny křídového moře - slinovce a pískovce.

Stratigrafický sloupeček sedimentární výplně mostecké pánve (zjednodušeno podle Domácího 1977) ukazuje, že k nejrannější pánevní výplni jsou řazeny sopečné horniny oligocenního střezovského souvrství, budující podloží sloje, ale rovněž současné České středohoří a Doupovské hory. Zvětraliny pocházející z těchto sopečných hornin pozvolna přecházejí do jílů a písků duchcovských vrstev, které již představují období počátku sedimentární historie pánve ve spodním miocénu. Pozvolná přeměna říčního systému, který vytvořil duchcovské vrstvy v obrovský rašelinotvorný močál je v profilu signalizována výskytem tenkých uhelných slojek a výše v profilu nalézáme především uhelnou sloj v prostoru žatecké delty rozštěpenou na několik lávek. V písčité části žatecké delty je profil sloje zcela nahrazen říčními písčitými a jílovitými usazeninami. Uhelná sloj a její časové ekvivalenty (včetně tělesa bílinské delty v nadloží sloje) jsou řazeny k holešickým vrstvám. Mocnost holešických vrstev se pohybuje od 20 do 300 m, podle toho zda jsou zastoupeny pouze uhelnou slojí nebo jejími písčitojílovitými ekvivalenty. Výše následující libkovické vrstvy představují jílovité usazeniny rozsáhlého jezera a tvoří převážnou část nadložních sedimentů v mostecké pánvi. V nejhlubší části pánve jejich mocnost dosahuje 300 m. V centrální části pánve jsou ne vrcholu profilu vyvinuty jezerní jíly lomských vrstev s vysoce popelnatou pouze několik metrů mocnou uhelnou slojí na bázi.

Lom Bílina

Povrchový lom Bílina se svou hloubkou přes 200 m (nejnižší bod je prakticky na úrovni hladiny Baltského moře, hrana nejvyššího skrývkového řezu je na kótě 220 - 280 m.n.m.) je nejhlubším dolem v mostecké pánvi. Dno dolu Bílina je prakticky nejnižším otevřeným místem v ČR, kam se lze dostat. Uhelná sloj těžená na ložisku má mocnost od 25 do 35 m a průměrný obsah popela v bezvodém stavu 26,9 % a obsah síry 1,03 % a výhřevnost v původním stavu 13,929MJ/kg. Z hlediska stupně prouhelnění se jedná o hnědé uhlí ve stádiu ortofáze na hranici přechodu k metafázi. Celkové vytěžitelné zásoby uhlí na ložisku činily k 31.12.2012 155 miliónů tun. Místy byla nejkvalitnější část sloje znehodnocena historickou těžbou hlubinnými doly. Nadloží sloje o mocnosti až 200 m je tvořeno z větší části usazeninami tzv. bílinské delty náležející k vrstvám holešickým z menší části jílovými jezerními usazeninami libkovických vrstev. Těleso bílinské delty je povrchovým lomem Bílina odkrýváno v příčném směru. Z dosavadní dokumentace je zřejmé, že je tvořeno velmi složitým komplexem písčitých deltových těles, vrstev jezerních jílů a spleti písčitých výplní říčních koryt s lemy jílovitých nivních usazenin. Složitá geologická stavba přináší komplikace pro těžbu v podobě výskytu zvodnělých písčitých těles, obtížně dobyvatelných těles pískovců a vrstev jílovců s výskytem pevných pelokarbonátových proplástků. Těžba ložiska probíhá ve směru východ - západ. Ze severu je ložisko omezeno řadou bezeslojných pásem, z jihu výchozem sloje v okolí bílinského zlomu a západní hranici ložiska tvoří administrativně stanovená linie - hranice dobývacího prostoru.

Lom Libouš

Povrchový lom Libouš je i po dotěžení tzv. odstavené porubní fronty v západní části dobývacího prostoru Tušimice s celkovou délkou porubní fronty kolem než 4 km jedním z nejrozsáhlejších povrchových dolů v mostecké pánvi. Uhelná sloj těžená na ložisku Tušimice-Libouš má mocnost od 25 do 35m a průměrný obsah popela v bezvodém stavu 36,8 % a obsah síry 2,7 % a výhřevnost v původním stavu 10,40 MJ/kg. Z hlediska stupně prouhelnění se jedná o hnědé uhlí ve stádiu ortofáze. Stupeň prouhelnění je však nižší než na lomu Bílina. Vytěžitelné zásoby uhlí na ložisku činily k 31.12.2012 230 miliónů tun. Celkové geologické zásoby jsou však 461 mil tun a používaná technologie homogenizace umožňuje produkci více paliva než odpovídá množství vytěžitelných zásob. Těžené uhlí je využíváno k výrobě energetických palivových směsí. Výraznými jalovými vrstvami (usazeninami ramen tzv. žatecké delty) je sloj rozdělena na tři lávky (vrstvy). Nadloží sloje o mocnosti až 120 m je tvořeno převážně jezerními jíly libkovických vrstev. Těžba části ložiska probíhá ve směru jih - sever, druhá část  je těžena postupem k východu. Ze severu je ložisko omezeno výchozem sloje na úpatí Krušných hor, ze západu vytěženými prostory bývalého lomu Merkur a z východu a severovýchodu administrativní hranicí dobývacího prostoru. Geologická stavba nadloží sloje je poměrně jednoduchá. Nadložní jíly lze rozčlenit na spodní vrstvu jílů kaolinicko - ilitických, patřící k vrstvám holešickým a svrchní se zvýšeným obsahem montmorillonitu náležející k vrstvám libkovickým. Komplikace těžbě přinášejí především obtížné geotechnické podmínky v oblasti výchozu sloje pod krušnohorským úpatím a místní výskyt zpevněných pelokarbonátových vrstviček.



Severočeské doly a.s.

Boženy Němcové 5359
430 01 Chomutov
Poštovní přihrádka č. 74 IČ: 49901982
Telefon: +420 417 804 111 DIČ: CZ49901982
Fax: +420 474 652 264 E-mail: sdas@sdas.cz
Zaměstnanecký portál: SD Portál
Společnost je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem odd. B, vložka 495.
Czech version | English version Contact director