Povinnost rekultivovat území dotčené těžbou nerostných surovin vychází především ze Zákona č. 44/1988 Sb. Horní zákon, Zák. č. 75/1976 Sb. O ochraně zemědělského půdního fondu a Zák. č. 225/2017 Sb. O územním plánování a stavební zákon.
Moderním způsobem rekultivované plochy by měly v území plnit funkci ekologickou, krajinně estetickou, sportovně rekreační i sociálně ekonomickou. Cílem je vytvořit vyváženou polyfunkční krajinu s možností zemědělského využití, s možností pěstování lesa a s možností rekreačního využití kolem budoucího jezera Bílina.
Technická
– spočívá v úpravě zakladačem vytvořeného terénu do konečného požadovaného tvaru území a to včetně tvarování prostoru budoucích vodních ploch. Dále se v rámci technické rekultivace provádí povážka zúrodnitelnými zeminami (v případě zemědělských rekultivací vždy tj. do vrstvy 40 – 50 cm - ornice, v případě lesnických rekultivací jen v případě nevyhovujících fyzikálních nebo chemických vlastnosti výsypkových zemin – 20 – 50 cm - spraše).
Zemědělská
– po třech letech přípravného agrocyklu (zelené hnojení) jsou plochy dále pronajímány soukromým zemědělcům k zemědělské produkci nebo jako trvalý travní porost pro výrobu pícnin.
Lesnická
– cílem lesnické rekultivace je vytvořit na tzv. prvních půdách les. V podmínkách Dolů Bílina se jedná primárně o lesy ochranné, které plní funkci půdoochrannou (chrání před sesuvy, erozí, odnosem zemin větrem a vodou atd.).
Ostatní
– sem patří komunikace, manipulační plochy, ostatní plochy nevyužitelné zemědělsky nebo lesnicky, mimoprodukční biotopy (většinou sukcese) apod.
Vodní (hydrická)
– zahrnuje výstavbu příkopů, nádrží, přeložek potoků a všeho ostatního, souvisejícího s povrchovou vodou na rekultivačních plochách.
...
